...'dneska se bude něco dít'...
jo, chudák Terezka, když toto pronesla během natáčení, ještě netušila, do jaké míry ta věta vezme později za své
___________________________________________________________________
___________________________________________________________________
M-hmm, legendární status na Fb.
Ale nepředbíhejme, vezmem to hezky pěkně od začátku, né že Vám to sem střelim ve třech větách
Ale nepředbíhejme, vezmem to hezky pěkně od začátku, né že Vám to sem střelim ve třech větách
Znáte
ten pocit, když někam jdete a vlastně ani neznáte pravej důvod, proč
zrovna Vy byste popravdě měli na tom místě být? Ano. Ano, ano, ano. To
je přesně můj případ. Přesně ten případ, kdy si něco přes den přečtete a
když jdete spát, z ničeho nic se Vám to vynoří v myšlenkách a řeknete
si 'udělám to!'. O co jde... Byl čtvrtek, 19.9.2013, a když jsem
usínala, zjevila se mi v hlavě myšlenka na to, jak v pátek dvacátýho
jedu do Práglu a tudíž, když už tam budu, mohla bych si odskočit na
natáčení VyVolených. Docela vtipný, co? No, je, no. Někdy svou hlavu
vážně nepobírám.
Takže pátek dvacátýho. Po půlnoci. Následuje
scanování mapky a popisu trasy do telefonu. Spánek asi tři hodiny a
vstávačka do práce. Celej den myslet na to, jak to vše spáchám. Píšu
kámošovi, ať jde se mnou večer na natáčení VyVolenejch, přesněji řečeno
'jdeš se mnou? protože já tam jdu tak, jako tak'. On nemá absolutně
páru o tom, co se tam děje, ale odpoveď zní 'jdeme'. Tak tedy jdeme!
...už
sedíme v publiku, zkouška kamer, pokyn >30 vteřin< a natáčí se!
Zazní úvodní znělka a objevi se Terka. V tu dobu už neznám bratra,
nevidim, neslyšim. Ne, počkat, vidim až moc dobře! Opět moment, kdy se
nechápu, ale ve chvíli, co přišla Terka na scénu, už jsem tušila, jak moc špatný to je:D Abych to přiblížila, tak fakt mě nikdy nenapadlo (krom
Madonny), že budu někým TAK posedlá... Teď to vyzní, že jsem magor, ale
nedělejte unáhlený závěr, jsme teprve na začátku.
Natáčení je v
plnym proudu, to, že tam dvě holky bojujou o místo ve Vile a následnou
výhru 5 mega, je jaksi vedlejší. Já mám totiž místo očí magnety a Terka
je to epicentrum mejch magnetů :D Ona je zkrátka jedničkou ve svym
oboru a říkejte si, co chcete. Toto je holej fakt.
- Posedlost? Cože?
Jaký cože? To se má tak...
Někdejší
natáčení skončilo, uběhlo pár dní a já tu ženskou ne a ne vyhnat z
hlavy. Kámoš by mohl vyprávět. Abych nebyla za úplnýho
magora, on jí žere taky :D Nicméně v průběhu týdne jsme plánovali další
natáčení a především hon na moderátorku...
➥ No a teď konečně přijde na řadu ta pecka, kvůli který tohle všechno vlastně píšu.
• Datum bylo 27/9/2013.
Už
ta cesta byla neskutečná. Nejdřív jsem fofrovala po městě, abych stihla
bus a nakonec vůbec nejel. Dyť proč ne. Ale i tak jsem termín, dojet
včas, stihla. Jsme chvíli u kámoše a už už si to pelášíme směr Barrandov.
Prej pelášíme, takže to nee. Pod pojmem 'pelášit' si představim
svižnou chůzi. ...nebo tak něco. Ale tohle? Jako sorry, tohle byly
svižný trysky. Poprvé v životě jsem zažila, že mi uhejbali lidi z cesty,
když jsem 'běžela'. Radši to víc nerozebírat. Každopádně jsme tramvaj
stihli a následně i ten bus, na kterej jsme opět utíkali...
Vše
podle plánu...živák, nuda, spřádali jsme s kámošem plány. Vypadla mi má
favoritka z duelu.
Pak byl konec a my teda šli za tu mega obrazovku,
pak ven, zpátky do studia a prostě jsme tam lítali jak šašci. Nakonec jsem poslechla kámoše a šli jsme definitivně ven. Po cestě jsme potkali
jednu ženskou, která nám řekla, že Terka určitě vyjde a bude mít čas a že ji máme jít naproti -> šli jsme dál. Přidali se k nám ještě nějací
dva kluci... No, dojdem tam, chvíli čekáme a najednou........vyšla! Já
se začla gebit, kámoš skoro nervózně, ať už vytasim founa a připravim
foťák. Šlo mi to bez komplikací, jistě:D Nakonec se mi po chvilce podařilo
odstranit všechny filtry, zapnout blesk i natočit kameru na 'outside',
místo 'inside' (zkrátka jsem to měla nastavený na selfie mood).
Ti dva
kluci se vyfotili a přišel na řadu kámoš. Mezitím náš rozhovor ještě:
'já nevim, jestli jí mám vykat, bo tykat' - 'tak jako já bych jí ani
vykat nemohla'... :D Cvak, fotka hotová a říkám 'počkej', v tom se
zapojila už i Terka 'jo to bylo na mě?:D' - 'nee, teda jo, ale jako ne'
....... :D No tak jsem k ní přišla, teď stojíme naproti sobě a já
(DEMENT) s úsměvem jak měsíc řikám 'můžu??' a roztáhnu náruč, což jí
muselo bejt jasný, co bude následovat. Bylo. JENŽE!, jak jsme se pořád
blížily a blížily, tak už to byla jen taková ta nezastavitelná setina
setiny, kdy víte, jak je to v prdeli...a taky, že jo...skočily jsme po
sobě a náraz!...já hlavu do prava, ona do leva...trapas jak ****
Obě
jsme chytly výtlem a obě jsme se začly tý druhý ptát, jestli je v cajku.
Do toho jsme se pořád smály. Ale jako jo, i jsme se mezi tim stihly
normálně obejmout:D Dál pokračoval můj výstup, kdy jsem na ní vybalila
to, jak jsme tam s kámošem byli už minulej tejden a že dnes jsem si dala
za cíl mít s ní fotku, tak jsem tu. Ona se pořád usmívala a ani už
nevim, co mi řikala, jen si pamatuju, že jsem jí z velký části koukala na
pierc, jestli ho tam pořád po tom preciznim obejmutí má a nemám ho třeba mezi zubama. Mezi
posledníma větama zaznělo z mejch úst 'tak zas za tejden' a teď nevim,
jestli jsme si podaly ruce, ale ona na to, že joo a že jsme s kámošem
dvojka a jsme děsně energický:D
Ještě jednou jsem se omluvila a
potom jsme už šli. Cestou jsem chytla ještě nesčetněkrát výtlem, kámoš
smíchy dokonce začal brečet. Čekali jsme ješte chvilku
za rohem, já chtěla zpátky, abych se omluvila, ale dostala jsem zákaz, že prej příště:D Nakonec jsme se odebrali na bus.
Aby toho nebylo
málo, ona kolem nás ještě projela v autě a začla mávat. V tom já taky a
ještě jsem prohodila celkem hlasitý 'heeey'..takže trapas číslo DVĚ!!!
Jenže to pořád nebylo všechno. Terka zastavila u vrátnice, takže jsme s
kámošem mezitím došli na zastávku a když projížděla, 2x nám ještě
zatroubila.....božeeeeeeeeeee !!!!!
...rachotim, to už vim, jsem ta nejhlučnější, jak pila znim, to jsem jaa-a...
A proč zrovna Terka? Don't ask, o tom zas příště.
__________________________________________
Poznámka pod čarou
u zveřejňování reportu jsem opravdu zvažovala, jestli některé úseky či screeny přepsat,
nicméně nechávám to (téměř) v původním znění
Žádné komentáře:
Okomentovat