Už je tomu přes rok, co končil rok 2013 a mně se zrodil v hlavě nápad sepsat nějaký body, který se v tom roce událi. No joo, jenže to by bylo v první polovině roku nic a druhá polovina VyVolení. Ten rok stál vážně za hovno. A v roce 2014 tomu bylo zrovna tak. Nicméně v roce 2014 jsem přestala psát v květnu posty na Facebook a pár měsíců na to si založila tenhle blog. Jeden z důvodů je ten, že mě určitý věci nebaví pořád opakovat, takže až se někdo bude chtít o mně dozvědět víc, odkážu ho sem. Simply.
Uplynul rok od první poznámky a já stále nemám Twitter a stále asi nejsem dost amerikáno. Ale to je fuk, můžu s klidem říct, že pokud jsem psala o roku 2013, že to byl pro mě snad ten nejhorší rok vůbec, tak kam se potom hrabe čtrnáctka. Pro mě roky, který kdyby se přeskočily, tak se mám o dost líp. Jasně, až na ty VyVolený. Z 2013 snad jen vzpomenout Madonna&Kylie párty, díky který jsem poznala dalšího z teď už mých lepších kamarádů; Marka (lepších nemyslim snoba, ale člověka, ke kterýmu mám dost blízko - svym způsobem je to má láska a on to ví a já ho doopravdy miluju), plus ještě v prosinci seznámení s kámoškou mý kámošky, kterou taky miluju a která to taky ví a nejspíš to nic nezmění, o čemž jsme se obě přesvědčily rok minulý, viď, Kísička? ... No a ti VV? Ve zkratce jsem šťastná, že jsem do toho studia 20.9.2013 zavítala - víceméně zabloudila. Díky Terce jsem si taky uvědomila spousty věcí, který né že jsem předtim nevěděla, že existujou, jen jsem se je bála vyslovit nahlas, nebo prostě zrealizovat. V roce '13 jsem si např. uvědomila, že některý věci/situace, který se Vám teď zdaj směšný, tak věkem k nim dospějete a dokonce dáte za pravdu. Můžou se teď zdát jako stereotypní, mainstreamový, ale uvidíte časem. Více, k roku 2013 v bodech, si můžete přečíst zde, ale teď se pojďme vrhnout na to, co se ne/stalo v lednu 2K15 a co se ne/mělo stát.
3.1. maturák
Takže tento den/večer/tato noc si rozhodně zaslouží vyzdvihnout. Už den před jsem měla křeče v břiše a vůbec nerozuměla tý situaci. Proč mám JÁ křeče v břiše, když nejde o MUJ večer? Pak mi došlo, že jdu na ples mojí platonický lásce, kterou uvidim po delšim čase, přidala k tomu fakt, jak jí to bude slušet a že to nezvládnu. Pořád si pamatuju tu zoufalou SMSku, kterou jsem psala Markovi, že jít na ten ples je jak jít na pohřeb svý vlastní svatby. No nejsem já pitomá? Někdy opravdu žasnu nad tím, jak určitý situace dokážu tak pěkně barevně definovat. Ale tak jo, dala jsem se přes den do klidu, připravila na večer a když už jsem měla vyjít, zjistila jsem, že napadl sníh. Fajn, kozačky jsem si brát nechtěla, jelikož prostě tahat s sebou další boty bylo nepřípustný a tečka. To mám jít teda v lodičkách v tom mrazu a sněhu? Navíc když se přezuju, ujede mi bus a jet dalšim busem, nestihla bych začátek plesu. Co teď? Tak jsem potupně prosila doma, aby mě odvezli autem. A to bylo výmluv, nebudu raději rozvádět ty řeči. Nakonec jsem autem ale samozřejmě jela. Na místě jsem si ještě pořídila lístek a už čekala na Kísu, hvězdu večera. Mezitím ke mně došla ještě naše společná kamarádka - Luccy, která samozřejmě na týhle události nesměla chybět. Uběhlo pár minut a už začal nástup, šerpování, atd., atd. S maturantkou jsem se do tý doby ještě neviděla, ale to se v mžiku mění. Zanedlouho už se totiž ke mně řítí jak bowlingová koule, skáče mi kolem krku a začíná líbat (a ňuňat, jak s oblibou říká). Já nestačím zírat a lidi kolem taky ne. Tak jako mírně jí od sebe odtrhávám, abych se nadechla a řikám 'ahoj'.
A už je tu opět naše maturantka a opět míří ke mně. V tu dobu sedím s Luccy u stolu a s Kísinejma třema kámoškama - Deniskou, Dominikou a Terkou. Jenže já jsem v ten moment něco jako vábnička a než se stihnu vzpamatovat, už mám Kísu na klíně. Její kámošky nezíraj už jen na mě, ale na nás obě. Když Kísa odcupitá pryč, Denča si neodpustí otázku 'Ty jseš její holka?'. Koukám na ní, ale i přesto během půl druhý vteřiny řikám 'no, jsem' a usmívám se. Ona na to 'jo tak to jseš Ty!' a já jsem v koncích. Jak jako já?? What the
Dokonce jsem se ještě zúčastnila i afterparty, na který jsem předváděla taneční kreace hlavně s jedním z Kísinejch spolužáků, hokejistou Martinem. Zkrátka doopravdy velkolepej večer.
Ještě podotknout tenhle song, na kterej jsme s Kísou pařily jak o život a vim, že si to nepamatuje. Já jo, protože tenhle song je zkrátka... No zkrátka I'm your hell, I'm your dream, I'm nothing in between. A když jsme u těch tanečků, tak samozřejmě děkuju Denče za tango!
...a děkuju Kamilovi za zavolání taxi po afterparty.
12.1. noční
Jo no, tak toto by byla též škoda vynechat. Není totiž nad to, když přijdete do práce, přijdete dokonce o deset minut dříve, protože si řeknete, že je to první noční v týdnu a pak čekáte dalších 15 a nikdo nikde. Když je holt někdo blbej... Víte, co se řiká - líná huba, holý neštěstí. Naštěstí v práci byli lidi z jiný směny, takže jako správnej optimista v tom vidim dvě pozitiva. První, že jsem měla odpracovanej přesčas a druhá dobrá zpráva, že jsem se tu noc naučila zpaměti song Archanděl Chamiel od Lucky Bílý.15.1. LION
Jo tak slovo LION má pro mě v životě obrovskej význam. V lednu jsem se o tom přesvědčila snad 1000x. Lion je lev, to snad ani není nutné překládat, ale tak kdyby náhodou. Takže lev a teď si představte, že se s někým seznámíte a potom zjistíte, že je ve znamení Lva. Nic zvláštního, ale dejme tomu se seznámíte se třema lidma, kteří se vzájemně neznají, a všichni jsou v tomto znamení?? Haluz! Dále ty sáhodlouhý debaty s mým dobrým kamarádem (ano, je též v tom znamení) na netu až do rána a probíráním songu od Madonny (ha, další Lev ... !), který nese název Like It Or Not. A jsme u toho. Dyť to uplně bije do očí! Důvod psaní tohoto celého odstavce je ten, že song LION (teď už je to očividný!) miluju v live verzi od Confessions Tour (jistě, jediná live verze a možná poslední, ale to není teď podstatné). Je to zkrátka 'židlová'. Nikdy předtím jsem si ale nevšimla, že v tom je skrytej lev. Díky Bohu za leden 2015! Jelikož židlovou opravdu zbožňuju, přikládám pár GIFů a i vystoupení samotné.
U kámoše Lvíka ještě zůstanu, i když beze slov.
Takovýhle zprávy zkrátka potěšej, kort od někoho, kdo se hudbou živí.
Až po uši
Uhuh. První ryze českej seriál, kterej mě vzal. 4x. Pamatuju si, jak jsem viděla snad první dva díly, potom nebyl čas a znáte to, člověk zapomene. Ale v lednu to bylo jiný, v lednu jsem při procházení Instagramu narazila u jedné kamarádky právě na fotku odkazující na Až po uši a krom posledních tří dílů, z nichž poslední -třináctý- měl mít teprve premiéru, jsem ještě tentýž den seriál dokoukala. Seriál má tedy jen jednu sérii, ale já pevně doufám a věřim, že se pokračování ještě dočkáme. A taky se musim přiznat, že díky Až po uši jsem v tom až po uši s Geislerkou. Upřímně jsem jí nikdy neměla moc ráda, byla na mě moc zrz a moc divná. Rolí Šárky mě nicméně dostala a ty předešlý filmový role už vlastně ani tak divný ani moc zrz nejsou. Je skvělá, i když tedy pořád nevim, jestli je to Anna nebo Aňa.Na závěr o úvodní písničce (vidíte taky tu ironii?). Song má název Holka (po kliknutí se Vám klip otevře na YouTube v novém okně) a je to typicky přesně ten song, kterej Vám bude tak moc lézt na hlavu, až se ho stejně naučíte zpaměti a budete pobrukovat, kudy jen jdete. Vim, o čem mluvim.
-SHRNUTÍ-
heslo měsíce: jedu jak Mach3 Turbo, k*rvo
song měsíce: song je těžký vybrat, v žebříčku přehrání vedla Madonna a s ní se o místo prala Lucka Bílejch, ale song? tak ok, dejme tomu Archanděl Chamiel
akce měsíce: jednoznačně maturiťák Kísy
seriál měsíce: Až po uši
status spokojenosti/pocitu štěstí: █ █ █ █ █ █ █ █ █ ░
Žádné komentáře:
Okomentovat