artRAVE není koncert. artRAVE je zkrátka mega párty.
Je to něco natolik šílenýho, že by mě sakra mrzelo, kdybych tam nebyla.No, a že pro mě to byl koncert za všechny prachy.
!!! upozornění pro slabší povahy, tento report je BEZ CENZURY !!!
Pro mě artRAVE začal 29. ledna '14 cca 12:30. Přišla jsem domu, zapla komp, zapla Fb a tam jako první příspěvek Gaga v Praze! Ihned jsem tuto událost sdílela a pořád přemýšlela, jestli se mi to třeba jen nezdá. Nezdálo. Začla ta část, kdy jsem řešila, kde seženu na lístek.
Musim se přiznat, že tak od července mě veškerá Gagovská nálada přecházela a v srpnu jsem si nebyla jistá tím, jestli na koncert ještě chci. Přišlo mi to děsně daleko a mezitim se děly naprosto neskutečný věci. Nicméně v září se začalo vše lámat a já se dostávala do koncertový horečky - a nejen koncertový. Poslední týden v září mě srazila angína...
den PŘED
na Gagínu jo? :DD no já jsem na ní zvědavá..hlavně na to pódium...jestli v něčem Madonnu trumfla, tak v tý vejšce pódia lol, to pak napíšu do reportu, to je dobrý
Jenže karma je neúprosná a já tak v sobotu v půl jedný odpoledne zjistila, že mi muj koncertovej lístek byl odcizen. Ne, nebyl to kámoš, který mi den předtím psal, ale člověk, kterej z překupu cejtil prachy.
V tu chvíli jsem byla tak vytočená, že jsem nemohla ani brečet. Nemohla jsem v tu chvíli nic, jen jsem si sedla k počítači a přemýšlela, jak to vysvětlit kámošovi Honzovi, který si kvůli mně dva dny před lístek kupoval. Zmohla jsem se jen na 'kámo'. Další zpráva obsahovala opět slovo kámo a pak jsem začala psát zprávy po slově o tom, jak nikam nejedu. V ten moment mi kámoš psal, že mu nejede žádnej bus, ale jde ke mně pěšky (asi 5km). Napsala jsem, že okay a ať koupí vodku a duo cíga.
Než přišel na scénu Breedlove a nikdo ani netušil, co že to poskakuje na pódiu za manika, řikám klukum, že dnes se něco stane. 30 minut příšernosti za náma a už to přímo u nás rozjížděla Lady Starlight, která mě opravdu upřímně bavila. Po pár minutách se u ní objevila jakási osoba v zelenym kulichu a tak jsem se otočila na Honzu s otázkou 'KDO TO JE?!' a on na mě: dyť to je ONA! Otočila jsem se zpět k pódiu a opravdu tam přede mnou pařila Gaga!!! Po chvíli slezla a šla kolem nás. Já měla Gagu od sebe do vzdálenosti 20cm!!! Tak tahle chvilka přebila s přehledem celej den. Chápu to, měla jsem tenhle koncert dvě za cenu jedný, takže okay, Gagínko, okay.
Je po všem. Megální párty je over. A mně s Honzou pořád nedochází, že jsme se na ten koncert doopravdy dostali. Smíšený pocity, nejraději bychom utekli do backstage, ale já vim, že to bohužel nejde, tak se odebíráme směr ven na čerstvý vzduch. Tam se usadim u keříků a chci domu - klasická pokoncertová zoufalá deprese. Je mi zle a je mi smutno.
Když se pomocí metra přesouváme s Honzou na autobusovou zastávku, jsme na ní naštvaní a vlastně ani nevíme proč. Chtěli bychom jí nejspíš sobecky celou pro sebe, těžko říct. Padnou i slova typu, že nás koncert nebavil, ale to proto, že jsme děsně unavení a stále nám nedošlo, že jsme jí viděli.
chci říct, ať si ty rasistický poznámky necháte, ono je naprosto jedno, co máte napsanýho v občance ________________________________________________________________________________________
Dále se chci ještě VŠEM jednou omluvit za své chování a děkuju těm, kteří nad tim dokážou mávnout rukou a jít dál.
a na závěr a na přání důkaz toho, kde skončily naše dopisy
polovinu songu je Gaga táhla přes celou O₂ pod svými krásnými šaty
. . .
V tu chvíli jsem byla tak vytočená, že jsem nemohla ani brečet. Nemohla jsem v tu chvíli nic, jen jsem si sedla k počítači a přemýšlela, jak to vysvětlit kámošovi Honzovi, který si kvůli mně dva dny před lístek kupoval. Zmohla jsem se jen na 'kámo'. Další zpráva obsahovala opět slovo kámo a pak jsem začala psát zprávy po slově o tom, jak nikam nejedu. V ten moment mi kámoš psal, že mu nejede žádnej bus, ale jde ke mně pěšky (asi 5km). Napsala jsem, že okay a ať koupí vodku a duo cíga.
Když kámoš došel, nebyla jsem pořád schopna ze sebe dostat, proč vlastně nejedu a tak jsem poprosila máti. Když už pravý důvod znal, řekl v tom nahlas větu, na kterou jsem neměla ani pomyšlení:
Lístek sehnán, finance díky mýmu dědovi taky a teď už se jen jednou vyspat a den D je tu!
Byla jsem celkem překvapená, že jsem v podstatě i v klidu spala. Usnula jsem někdy před půlnocí a vzbudila se ve dvě v noci s tim, že se mi udělal opar... A potom jsem se probudila až někdy kolem sedmé ráno. Vykoupala se a jela pro Honzu, se kterým jsme jeli do Prahy. V Praze jsme byli kolem desáté dopoledne a když jsme šli na metro, cosi tam jedna pani hlásila v rozhlase. My se na sebe podívali a zopakovali for bejbís, poté následoval společný výtlem, opět jsme se na sebe podívali a opět nastejno řekli to je konec. Následoval dvakrát tolik dlouhej výtlem. Jeli jsme mi koupit lístek a k hotelu Four Seasons, kde byla tentokrát Gaga ubytovaná. V duchu jsem si přála, abychom neměli to štěstí jako Little Monsters předešlý den (Gaga přijela do Prahy už 4.10.) a ona nevylezla, protože by to tam se mnou nejspíš seklo a na druhou stranu se mi od hotelu nechtělo odejít. K O₂ areně jsme přijeli pár minut před dvanáctou a já ihned začla pátrat po lidech, jestli je tam někdo známý. Jako prvního jsem zahlídla headmastera Haus of Gaga Czech Republic a tak jsem neváhala a šla ho pozdravit. Jako druhou jsem viděla známou Effy - holčinu, se kterou jsem se do toho dne znala teprve nějakej ten měsíc pouze pomocí chatu a telefonu. Neváhala jsem a šla jí pozdravit. Zaujmuli jsme u ní s kámošem nějaké místa a najednou ke mně přichází kluk a zdraví mě. No jasně, je to Vojta! To díky němu jsem měla krásnýho Valentýna. Hned se pouštíme do řeči a nezapomene mi připomenout, že s sebou vzal i víno. Tak hoďku a půl si povídáme a pak odcházíme směrem dovnitř arény, protože Honza chtěl do Harfy na jídlo a Vojtovi byla zima. Sedáme si potom uvnitř na červený lavičky a Vojta otvírá víno. Když popíjíme, dozvídám se, že uvnitř O₂ areny jsou nahoře doopravdy živý ptáčci a neni to jen zvuková kulisa.
Mezitím, co Vojta odchází na wc, Del Hornyová chytá slinu a leje do sebe víno proudem. Přesně si nepamatuju, proč jsme se začali s Honzou bavit o Effy, ale vim, že jsem mu povídala, že jí sbalim. lol. Vracíme se všichni tři před arénu a já neztrácim čas a jdu za ní. Hlouček kolem Effy měl v PETce ještě vodku s čímsi - drze beru flašku do ruky a začínám pít. Přichází část, kdy mám odpověď na všechno, každýho, kdo se na mě byť jen podívá, učim specifický plácnutí a i když u sebe v hlavě vim, že je to sranda, nedá mi to a musim mluvit a mluvit a mluvit... Dále si pamatuju, že jsem mluvila s headmasterem Germanottou a chtěla po něm, ať mi dá facku, že chci vystřízlivět. On mi asi tak 56x řekl, že to neudělá a já mu tak 84x řekla, ať to udělá. Taky mi povídal, že má pro Lejdy růžovýho jednorožce a já na něj neustále naléhala, ať mi ukáže svýho unicorna. Radši odešel se slovy, že mi ho ukáže až potom a já na něj, že kecá. Nedivím se, že odešel (i když jsem jeho růžového unicorna do dneška neviděla). Vracím se k Effy a spol., když v tom mi Honza říká, ať mu dám stravenky, že jde pro jídlo do té Harfy. Odpovídám mu, že jdu taky, že potřebuju na záchod - okamžik, kdy si člověk totálně nalitej pod obraz uvědomuje ten fakt, že bude blejt. Kluci mě doprovodí k záchodům, já dávám Vojtovi kabát a mikinu a odebírám se směr wc. Jsou tam fronty a mně je jasný, že pokud se na místo M nedostanu do pěti minut, bude zle. Hodně zle. Naštěstí jsem to ustála a jakmile se dostávám do kabinky a úspěšně se tam zamknu, sedám si s myšlenkou HlavuOpřítOKolena,ZavřítOčiAKlidněSpát, kluci mi věci pohlídají. Údajně jsem byla na záchodech 40 minut, já jen vim, že jsem hlavu zvedla přesně ve 4:04pm - zkontrolovala jsem čas, na druhej pokus se mi podařilo se zvednout, otočila se a ...vomitovala. Musim uznat, že Tramín byl opravdu červenej a já záchodky v O₂ areně ztrestala nehorázně. Zas na druhou stranu si teď řikám, že tohle předvést na place, možná by si mě Gaga vzala i do zákulisí, neboť bych chytala její vomitovací manýry. No..., neustále jsem slyšela nějaký dvě Rusky, když v tom slyšim cosi o věcech a že ta holka je tam už celkem dlouho. Zvedla jsem se, bo jsem věděla, že ta holka jsem JÁ! Vyjdu z kabinky a ty dvě neznámý holky se mě ptaly, jestli jsem OK. Řekla jsem, že jo a že díky za věci, umyla si ruce a šla. Ještě zadriftuju u těch plochejch escalátorů při východu ven, jelikož jsem zvyklá chodit vpravo, ale ten den jezdily obráceně. Tedy jen ten směr nahoru, dolu nejezdily vůbec. Došla jsem ke klukum a jen co jsem se dostala ke skleněným dvěřím, okamžitě si sedám na zem a je mi jedno kdo na mě kouká. A že si vůbec sedám na zem. V tu dobu jsem nejedla něco kolem 24 hodin, tak se pouštim do dvou sušenek, co jsem ještě ráno vyškemrala od dědy a neustále opakuji, jak moc chci vystřízlivět.
Nechápu, kde se vzala, ale najednou tak tři metry ode mě stála za zábranama Nicole, tak jsem na ní začala řvát, ať za mnou jde a udělala na ní gesto rukama. Nejdřív nechtěla, ale přece jen přišla. Ihned jsem si jí stáhla k sobě na zem, obejmula jí a do ucha řekla, ať mě zachrání. Ona na to s úsměvem 'ty vole z Tebe to táhne'. Prohodily jsme ještě pár slov a potom odešla se svým kámošem. Pak si už jen pamatuji, že jsme stáli v boxech, kde se čeká na puštění dovnitř. Jenže tam, kde jsem stála já, bylo ohraničení mezi jednotlivými boxy zničené a já prohlásila, že kašlu na fronty a střihnu to tudy. Kluci na mě, ať neblbnu a že to stejně security spravěj. Nějaký Slovák se svou kámoškou mi řikal, ať taky jdu tudy a kašlu na boxy. Přesně jsem věděla, co dělat.
Podívala jsem se na něj, na dvě vteřiny oněměla a potom v duchu zamítla. Po asi pěti minutách jsem o tom začala sama mluvit a věděla, že už je to daný, že na ten koncert se dostanu za každou cenu. Mezi sháněním lístku jsme u nás doma rozjeli celkem slušnou pre-party. A jelikož byl v tu chvíli už celý dům jen pro nás, tak ani sousedé o tři baráky dál nezůstali pozadu.A co se podívat na net, tam je lístků dost a celkem za nízký ceny.
Lístek sehnán, finance díky mýmu dědovi taky a teď už se jen jednou vyspat a den D je tu!
den D
Byla jsem celkem překvapená, že jsem v podstatě i v klidu spala. Usnula jsem někdy před půlnocí a vzbudila se ve dvě v noci s tim, že se mi udělal opar... A potom jsem se probudila až někdy kolem sedmé ráno. Vykoupala se a jela pro Honzu, se kterým jsme jeli do Prahy. V Praze jsme byli kolem desáté dopoledne a když jsme šli na metro, cosi tam jedna pani hlásila v rozhlase. My se na sebe podívali a zopakovali for bejbís, poté následoval společný výtlem, opět jsme se na sebe podívali a opět nastejno řekli to je konec. Následoval dvakrát tolik dlouhej výtlem. Jeli jsme mi koupit lístek a k hotelu Four Seasons, kde byla tentokrát Gaga ubytovaná. V duchu jsem si přála, abychom neměli to štěstí jako Little Monsters předešlý den (Gaga přijela do Prahy už 4.10.) a ona nevylezla, protože by to tam se mnou nejspíš seklo a na druhou stranu se mi od hotelu nechtělo odejít. K O₂ areně jsme přijeli pár minut před dvanáctou a já ihned začla pátrat po lidech, jestli je tam někdo známý. Jako prvního jsem zahlídla headmastera Haus of Gaga Czech Republic a tak jsem neváhala a šla ho pozdravit. Jako druhou jsem viděla známou Effy - holčinu, se kterou jsem se do toho dne znala teprve nějakej ten měsíc pouze pomocí chatu a telefonu. Neváhala jsem a šla jí pozdravit. Zaujmuli jsme u ní s kámošem nějaké místa a najednou ke mně přichází kluk a zdraví mě. No jasně, je to Vojta! To díky němu jsem měla krásnýho Valentýna. Hned se pouštíme do řeči a nezapomene mi připomenout, že s sebou vzal i víno. Tak hoďku a půl si povídáme a pak odcházíme směrem dovnitř arény, protože Honza chtěl do Harfy na jídlo a Vojtovi byla zima. Sedáme si potom uvnitř na červený lavičky a Vojta otvírá víno. Když popíjíme, dozvídám se, že uvnitř O₂ areny jsou nahoře doopravdy živý ptáčci a neni to jen zvuková kulisa.
Mezitím, co Vojta odchází na wc, Del Hornyová chytá slinu a leje do sebe víno proudem. Přesně si nepamatuju, proč jsme se začali s Honzou bavit o Effy, ale vim, že jsem mu povídala, že jí sbalim. lol. Vracíme se všichni tři před arénu a já neztrácim čas a jdu za ní. Hlouček kolem Effy měl v PETce ještě vodku s čímsi - drze beru flašku do ruky a začínám pít. Přichází část, kdy mám odpověď na všechno, každýho, kdo se na mě byť jen podívá, učim specifický plácnutí a i když u sebe v hlavě vim, že je to sranda, nedá mi to a musim mluvit a mluvit a mluvit... Dále si pamatuju, že jsem mluvila s headmasterem Germanottou a chtěla po něm, ať mi dá facku, že chci vystřízlivět. On mi asi tak 56x řekl, že to neudělá a já mu tak 84x řekla, ať to udělá. Taky mi povídal, že má pro Lejdy růžovýho jednorožce a já na něj neustále naléhala, ať mi ukáže svýho unicorna. Radši odešel se slovy, že mi ho ukáže až potom a já na něj, že kecá. Nedivím se, že odešel (i když jsem jeho růžového unicorna do dneška neviděla). Vracím se k Effy a spol., když v tom mi Honza říká, ať mu dám stravenky, že jde pro jídlo do té Harfy. Odpovídám mu, že jdu taky, že potřebuju na záchod - okamžik, kdy si člověk totálně nalitej pod obraz uvědomuje ten fakt, že bude blejt. Kluci mě doprovodí k záchodům, já dávám Vojtovi kabát a mikinu a odebírám se směr wc. Jsou tam fronty a mně je jasný, že pokud se na místo M nedostanu do pěti minut, bude zle. Hodně zle. Naštěstí jsem to ustála a jakmile se dostávám do kabinky a úspěšně se tam zamknu, sedám si s myšlenkou HlavuOpřítOKolena,ZavřítOčiAKlidněSpát, kluci mi věci pohlídají. Údajně jsem byla na záchodech 40 minut, já jen vim, že jsem hlavu zvedla přesně ve 4:04pm - zkontrolovala jsem čas, na druhej pokus se mi podařilo se zvednout, otočila se a ...vomitovala. Musim uznat, že Tramín byl opravdu červenej a já záchodky v O₂ areně ztrestala nehorázně. Zas na druhou stranu si teď řikám, že tohle předvést na place, možná by si mě Gaga vzala i do zákulisí, neboť bych chytala její vomitovací manýry. No..., neustále jsem slyšela nějaký dvě Rusky, když v tom slyšim cosi o věcech a že ta holka je tam už celkem dlouho. Zvedla jsem se, bo jsem věděla, že ta holka jsem JÁ! Vyjdu z kabinky a ty dvě neznámý holky se mě ptaly, jestli jsem OK. Řekla jsem, že jo a že díky za věci, umyla si ruce a šla. Ještě zadriftuju u těch plochejch escalátorů při východu ven, jelikož jsem zvyklá chodit vpravo, ale ten den jezdily obráceně. Tedy jen ten směr nahoru, dolu nejezdily vůbec. Došla jsem ke klukum a jen co jsem se dostala ke skleněným dvěřím, okamžitě si sedám na zem a je mi jedno kdo na mě kouká. A že si vůbec sedám na zem. V tu dobu jsem nejedla něco kolem 24 hodin, tak se pouštim do dvou sušenek, co jsem ještě ráno vyškemrala od dědy a neustále opakuji, jak moc chci vystřízlivět.
Nechápu, kde se vzala, ale najednou tak tři metry ode mě stála za zábranama Nicole, tak jsem na ní začala řvát, ať za mnou jde a udělala na ní gesto rukama. Nejdřív nechtěla, ale přece jen přišla. Ihned jsem si jí stáhla k sobě na zem, obejmula jí a do ucha řekla, ať mě zachrání. Ona na to s úsměvem 'ty vole z Tebe to táhne'. Prohodily jsme ještě pár slov a potom odešla se svým kámošem. Pak si už jen pamatuji, že jsme stáli v boxech, kde se čeká na puštění dovnitř. Jenže tam, kde jsem stála já, bylo ohraničení mezi jednotlivými boxy zničené a já prohlásila, že kašlu na fronty a střihnu to tudy. Kluci na mě, ať neblbnu a že to stejně security spravěj. Nějaký Slovák se svou kámoškou mi řikal, ať taky jdu tudy a kašlu na boxy. Přesně jsem věděla, co dělat.
The ARTPOP Ball
Jakmile se otevřely dveře do arény, vyběhla jsem -zátarasy nezátarasy-. Hodila jsem tašku na pás a už se cpala do brány k securiťákovi. Nahrnuli se za mnou lidi, tak je odstrčil se slovy, že jen po jednom. Uznávám, bylo to ode mě k*revsky nefér. V tu chvíli jsem už nevěděla, kde je Honza s Vojtou, i když nakonec rebelsky vyběhli za mnou. Nervy s lístkem ohledně pravosti u turniket zažehnány a už jsem si to sprintovala k pódiu. Plán byl doběhnout ke hlavní stejdži, ale nemohla jsem najít kluky, tak jsem se vrátila a nakonec jsme to zakempili u rohu se schodami, který vedl od mostu. Pořád jsem ještě střízlivěla, když v tom přede mnou stál se svou kámoškou Marcel. Dali jsme se do řeči a zkracovali tak čekání na Gagínu. Občas vytáhnu na zkontrolování času telefon a lidem kolem neuniká, že mám na displayi Madonnu. Začíná sáhodlouhé debatování o tom, jak Gagu žeru - záměrně neřikám, že jí miluju, protože dva roky jsem na ní byla naštvaná, ale tak... Vojta se tam taky začal bavit s nějakýma holkama a jedna z nich mi později nabídla i sušenku, což jsem neváhala a vzala si. Nevím proč, ale Honza mě v tu chvíli nějakou poznámkou rozesmál až k slzám a jak jsem měla plnou pusu, tak jsem všechny kolem poprskala - i slečnu, která mi sušenku dala. Trapas lvl 999. Ihned jsem se jí omluvila a snažila se ovládnout ten děsnej výtlem.
No jo, ale po tomhle epes rades okamžiku nastala hodinová pauza, než se Lady opět objevila...
Intro - chvilku před jsem spolkla Ibalgin, aniž bych to něčím zapila, ale začala mě šíleně bolet hlava, tak holt nebyla jiná možnost. Jakmile ovšem spadla opona, tasila jsem iPhone a věděla, že první song natočenej mít musim (což je i dobře slyšet ve videu), i když jsem se rozhodla si tuhle show užít bez dokumentace. Jak už jsem psala nahoře - vůbec jsem netušila, co mě čeká, kde se Gaga objeví, co bude za songy...nic. To už ale vyjížděla z pódia a začaly první tóny ARTPOP ♥. Netušim, jak tenhle song dál rozvést, je to zkrátka We could belong together. Přesně si vybavuju ten okamžik, když ho zpívala na iTunes Festivalu v roce 2013 a já se zamilovala na první poslech. A ona si teď prostě vyjede jen tak okřídlená a začne Come to me. Ach. Taky první song, kde nás zasypaly konfety.
Další pecka, na kterou jsem se těšila, přišla vzápětí a nemůže být řeč o ničem jiném, než je G.U.Y. a Donatella. Uteklo to tak rychle, že jsem skoro ani nepostřehla, že tyhle pecky zazpívala a už se před náma natřásala u Venus. Tak hlavně, že jsem si ten song natočila a vůbec ve videu neni slyšet 'ona je fakt tlustáááá', když šla Gaga po mostě směrem k nám a já tak měla prvně možnost jí vidět skoro nahou z blízka. (neni tlustá, jen se mi v ten večer zjevovaly uvnitř hlavy neskutečný věci)
MANiCURE, Just Dance/Poker Face/Telephone - úsek, kterej si pamatuju z celku nejmíň. Jediný, na co si nejspíš vzpomenu je, jak se u Telephone natřásala na bobku s tou svou choreografií a já koukala na obrazovku, abych to viděla. Následuje PARTYNAUSEOUS (Interlude video) a konečně se Gaga vrací na pódium s Paparazzi, kdy fanouškum nevědomky dává najevo, že právě teď maji nafouknout modré balónky, které jsme měli v plánu vypustit u následující Do What U Want. Přichází první přídavek v podobě Whole Lotta Love (Led Zeppelin cover).
Další pecka, na kterou jsem se těšila, přišla vzápětí a nemůže být řeč o ničem jiném, než je G.U.Y. a Donatella. Uteklo to tak rychle, že jsem skoro ani nepostřehla, že tyhle pecky zazpívala a už se před náma natřásala u Venus. Tak hlavně, že jsem si ten song natočila a vůbec ve videu neni slyšet 'ona je fakt tlustáááá', když šla Gaga po mostě směrem k nám a já tak měla prvně možnost jí vidět skoro nahou z blízka. (neni tlustá, jen se mi v ten večer zjevovaly uvnitř hlavy neskutečný věci)
Dope - nikdy jsem tenhle song moc neprožívala a popravdě ho na desce i často přeskakovala. Díky Lejdynýmu proslovu o drogách, nerozvážnosti a ztrátě lidských životů jsem uronila i nějakou tu slzu. No, jo, je to zvrácený, ale opravdu mě Gaga rozbrečela. Avšak nepobrala jsem ten moment, kdy Gagína dojala proslovem sama sebe, ronila slzy a vzápětí se usmívala a byla nejvíc v pohodě. Otáčím se na Honzu a řikám, že musí být schizofrenik a směju se taky. K Yoü and I jsme dostali jako bonus naservírovanej kousek songu I will always love you a teď si představte, že Vám to zpívá někdo s tak krásnym hlasem, jako má právě ona. A konečně na řadu přichází copycat song Born This Way.
Samozřejmě jsem si neodpustila tisíc poznámek kolem, včetně kousku zazpívaný Express yourself, ale nakonec jsem zkrotla a začala zpívat společně s Gagou. The Edge of Glory je opět případ momentu, kterej si skoro nevybavuju. Judas/Aura - no to si taky vlastně moc nevybavuju, ale vím, že jsem zpívala jak o život. V tu chvíli nás čekal song Sexxx Dreams, kterej jsem díky začátku ihned okomentovala jako lesby show..., jsem opravdu neskutečně zvrhlá. A Gaga taky! Mary Jane Holland - opět nás zasypávají konfety, nyní ve tvaru marihuanových lístků. Na řadě je poslední song Alejandro - poslední před tim, než se Gaga převlíkne. Přímo na pódiu. Řvu kolem sebe 'pornó, yaaaaaas' a nechybí ani konstatování o jejím pozadí viz 'to jsou ale česnečky, muhehe'.
Podpásovka v podobě Ratchet/Bad Romance? No a proč ne, že. Opět song, kterej pro mě znamená hodně. Jenže to už začíná Applause a já jsem v tranzu. Nejvíc ráda ho mám a tak nevim, jestli si ho natočit, nebo ne. Nakonec jsem to play na chvilku zmáčkla, ale uklidila jsem mobil a radši řvala, skákala a zkrátka si to vše užívala. Zajímavý, že u nás na pódiu tancoval černoch, kterýho jsem aspoň na 6 vteřin zaujmula a navázala oční kontakt. Bylo to super!
A teď další song, kterej jsem poslední dobou přeskakovala, ovšem od doby koncertu jsem si ho moc moc moc oblíbila - Swine. To se musí zažít, aby mě člověk pochopil, proč ten song teď tak žeru. Dozpíváno, dotančeno a Lejdynka nám opět mizí. Světla zhasínají. Čtvrtinka O₂ areny se zvedá a odchází domu. Na jednu stranu chápu a na druhou ne. Prostě Češi. Koukaj na Vás, když jste v zápalu paření a užívání si atmosféry, ukazují si na Vás prsty a při prvnim delšim zhasnutí světel odcházej domu a nezájem, že má koncert ještě pokračovat. Což o to, že bylo zhasnuto, ale tak přece vidim, že je právě zhasnuto a i když se na pódiu nic neděje, tak se i tak něco děje, ne?
Samozřejmě jsem si neodpustila tisíc poznámek kolem, včetně kousku zazpívaný Express yourself, ale nakonec jsem zkrotla a začala zpívat společně s Gagou. The Edge of Glory je opět případ momentu, kterej si skoro nevybavuju. Judas/Aura - no to si taky vlastně moc nevybavuju, ale vím, že jsem zpívala jak o život. V tu chvíli nás čekal song Sexxx Dreams, kterej jsem díky začátku ihned okomentovala jako lesby show..., jsem opravdu neskutečně zvrhlá. A Gaga taky! Mary Jane Holland - opět nás zasypávají konfety, nyní ve tvaru marihuanových lístků. Na řadě je poslední song Alejandro - poslední před tim, než se Gaga převlíkne. Přímo na pódiu. Řvu kolem sebe 'pornó, yaaaaaas' a nechybí ani konstatování o jejím pozadí viz 'to jsou ale česnečky, muhehe'.Podpásovka v podobě Ratchet/Bad Romance? No a proč ne, že. Opět song, kterej pro mě znamená hodně. Jenže to už začíná Applause a já jsem v tranzu. Nejvíc ráda ho mám a tak nevim, jestli si ho natočit, nebo ne. Nakonec jsem to play na chvilku zmáčkla, ale uklidila jsem mobil a radši řvala, skákala a zkrátka si to vše užívala. Zajímavý, že u nás na pódiu tancoval černoch, kterýho jsem aspoň na 6 vteřin zaujmula a navázala oční kontakt. Bylo to super!
A teď další song, kterej jsem poslední dobou přeskakovala, ovšem od doby koncertu jsem si ho moc moc moc oblíbila - Swine. To se musí zažít, aby mě člověk pochopil, proč ten song teď tak žeru. Dozpíváno, dotančeno a Lejdynka nám opět mizí. Světla zhasínají. Čtvrtinka O₂ areny se zvedá a odchází domu. Na jednu stranu chápu a na druhou ne. Prostě Češi. Koukaj na Vás, když jste v zápalu paření a užívání si atmosféry, ukazují si na Vás prsty a při prvnim delšim zhasnutí světel odcházej domu a nezájem, že má koncert ještě pokračovat. Což o to, že bylo zhasnuto, ale tak přece vidim, že je právě zhasnuto a i když se na pódiu nic neděje, tak se i tak něco děje, ne?
Netrvá to dlouho a Gaga se k nám převlečená vrací se závěrečným songem Gypsy. Kluci mi utíkají nahánět Gagu s dopisem, já koukám na obrazovku na hlavním pódiu a pak se otáčim za ní a užívám si poslední společný chvilky, jak jen nejvíc to jde.
Je po všem. Megální párty je over. A mně s Honzou pořád nedochází, že jsme se na ten koncert doopravdy dostali. Smíšený pocity, nejraději bychom utekli do backstage, ale já vim, že to bohužel nejde, tak se odebíráme směr ven na čerstvý vzduch. Tam se usadim u keříků a chci domu - klasická pokoncertová zoufalá deprese. Je mi zle a je mi smutno.
Když se pomocí metra přesouváme s Honzou na autobusovou zastávku, jsme na ní naštvaní a vlastně ani nevíme proč. Chtěli bychom jí nejspíš sobecky celou pro sebe, těžko říct. Padnou i slova typu, že nás koncert nebavil, ale to proto, že jsme děsně unavení a stále nám nedošlo, že jsme jí viděli.
den PO
Takže den po tom všem... Jedno velký střízlivění a slzy. Jen co jsem se probrala, musela jsem si ihned pustit první video a to mi hnalo slzy do očí, jelikož mi došlo, že díky mí alkoholový debilitě jsem si koncert neužila tak, jak by si zasloužil a i když si ho pamatuji celej, tak tam spíš bylo jen mé tělo a duše kdoví kde.
Víc už k tomu nemám co dodat, snad jen to, že
artRAVE je druhej nejlepší koncert, na kterym jsem byla
a to Intro je zkrátka randál
♥
________________________________________________________________________________________
chci říct, ať si ty rasistický poznámky necháte, ono je naprosto jedno, co máte napsanýho v občance ________________________________________________________________________________________
PODĚKOVÁNÍ
Největší dík ze všech díků patří VOJTOVI, který mi moc pomohl; Honzovi, který ze mě má určitě traumata už neskutečný - takže děkuju, že máš ještě nervy se mnou někam chodit a potom chci poděkovat svojí rodině, která mě nesmírně podržela.Dále se chci ještě VŠEM jednou omluvit za své chování a děkuju těm, kteří nad tim dokážou mávnout rukou a jít dál.
a na závěr a na přání důkaz toho, kde skončily naše dopisy
polovinu songu je Gaga táhla přes celou O₂ pod svými krásnými šaty
. . .
Dobře tyyy :D jinak pěknej článek :)
OdpovědětVymazat